Ať Vaše zdrženlivost bude pokrmem chudých (Augustin).  poniedziałek, 11 lutego 2008, 20:31
Dodał: Łukasz (iti)
 | opis
autor |
Křesťanství velmi brzo dospělo k tomu, že velikonoční svátky, shrnujícími podstatu víry, vyžadovalo toto rozšiřování prostoru pro Boží lásku a obzvlášť pro setkání se zmrtvýchvstalým Pánem.
Určení délky postní doby má své kořeny v tradici egyptských křesťanů velmi intensivně spojujících Starý a Nový zákon. Čtyřicet dnů země byla očišťovaná vodou potopy, čtyřicet let Bůh očisťoval vyvolený lid na poušti, čtyřicet dnů putoval Eliáš na horu Choreb a konečně sám Pán se čtyřicet dnů připravoval na plnění svého poslaní. Číslo 40 tak v Písmu svatém vyjadřuje očišťování a přípravu na veliké Boží skutky.
V prvotní církvi byla postní doba počátkem dlouholetého pokání pro hříšníky a poslední etapou přípravy ke křtu katechumenů. Tyto prvky označily liturgickou dobu zvláštním charakterem, který nezanikl přes zrušení „stavu kajícníků“ nebo omezení počtu katechumenů. V dnešní liturgii přetrval zvyk sypání popelem na znak pokání, vynechání slov Aleluja z liturgického zpěvu a časté modlitby vybízející k proměně a obracení.
Postní doba už od starozákonní doby byla spojená s odříkáváním (jídla, ale nejen jeho). Toto převzalo i křesťanství, které postu přidalo zvláštní vyznám. Sv. Augustin poučoval věřící, že půst od pokrmů je prostředkem skutků milosrdenství a že jejich „zdrženlivost se má stát pokrmem chudých“. Sociální aspekt půstu zdůrazňoval již papež Lev Veliký.
Obzvláště, intenzivní rozjímaní utrpení a ponížení Pána Ježíše má za účel ukázat nesmírnosti Boží lásky a prohloubit vztah s Bohem, který spojil se s lidským osudem. Všechno toto má také vést k revizi našeho nasledování Krista, odrážejícího se v mezilidských vztazích. Zvlášť doporučovaným duchovním projevem je pobožnost křížové cesty, silně se vztahující k dějinám spásy v církevním a společenském kontextu.
|
