ISIDORUS
Projev Benedikta XVI. k českým a moravským biskupům Drukuj
czwartek, 17 listopada 2005, 23:17
Dodał: Jakub Sowiński (Jakub)
Součástí cesty biskupů českých a moravských diecézí "k apoštolským prahům" bylo setkání s papežem Benediktem XVI. při společné audienci. K přítomným papež pronésl promluvu.
Papež Benedikt XVI.
Papež Benedikt XVI.
Pane kardinále, ctihodní bratři! Jednou z neintenzivnějších chvil církevního společenství a bratrského sdílení biskupské služby je návštěva "Ad limina apostolorum". Při této příležitosti se může každý zastavit před Pánem, aby se spolu s dalšími spolubratry zamyslel nad svým společenstvím s pohledem na důvěrný vztah, který spojuje místní církve s církví všeobecnou. Spolu s Petrovým nástupcem chcete vydat svědectví naprosté věrnosti Kristu a velkomyslné ochoty vůči věřícím stádce, které vám bylo svěřeno. Buďte vítáni, milovaní, v tomto římském sídle, které je také opěrným duchovním bodem pro katolíky ze všech končin světa. Při setkáních s každým z vás mi bylo dáno poznat velmi živou církev, která se cítí povolána být kvasem sekularizované společnosti, jež se ale zároveň a často s nostalgií, zajímá o osvobozující, i když náročné poselství evangelia. Vyzdvihli jste rostoucí počet svých spoluobčanů, kteří o sobě prohlašují, že nepatří do žádné církve, ale zároveň jste uvedli, s jakým zájmem sleduje občanská společnost činnost katolické církve a její programy. Myslím, že hmotná a kulturní zpustošení dřívějšího režimu zanechala ve vašich spoluobčanech, kteří nyní nabyli plnou svobodu, tísnivý pocit, že musí dohonit čas, který považují za ztracený tím, že se vrhají dopředu, aniž by snad věnovali dostatečnou pozornost důležitosti duchovních hodnot, jež dávají páteř a soudržnost občanským a hmotným vymoženostem. A to právě otevírá rozsáhlé pole pro poslání křesťanského společenství. Jako se malé hořčičné zrnko, když se jednou rozvine, stává velkým keřem, který poskytuje vlídné přijetí těm, kteří hledají platné důvody pro svůj život, pro svá existenciální rozhodnutí. Vaše společenství, velmi jednotná a horlivá, ale i vnímavá pro témata všeobecné lásky, již poskytují solidní svědectví, které přitahuje nemálo osob i ze světa kultury. Je to znamení naděje pro formaci zralých laiků, kteří na sebe dokážou vzít svou církevní odpovědnost. Vím, drazí bratři, že se snažíte doprovázet s otcovskou láskou své kněze i komunity zasvěcených osob. Jsou to dary, které Kristus, Dobrý Pastýř, poskytuje skrze vaši službu českému lidu. Líčili jste mi s pochopením klérus a řeholníky a prezentovali jste mi je jako činné, pracovité, ukázněné a sjednocené osoby. S vámi vyjadřuji hlubokou vděčnost Pánu za tuto tak významnou přítomnost pro církev. Tento obraz, který skýtá důvody k útěše, však nesmí dát zapomenout na jiné aspekty, které vzbuzují pochopitelné starosti. Především nedostatek kněží: je to údaj, který vás právem vede k tomu, abyste věnovali zvláštní péči pastoraci duchovních povolání. Také z tohoto hlediska se nasazení pro výchovu solidních křesťanských rodin ukazuje zvláště důležité pro život církve, protože na rodině závisí možnost spoléhat na nové, zdravé a velkomyslné generace, jakož i ukazovat jim krásu života, zcela zasvěceného Kristu a bratřím. Plným právem jste tedy stanovili za přednostní bod svého úsilí péči o rodiny, jak ty, které se teprve ustavují, tak již vytvořené a snad prodělávající těžkosti. Rodina, jež je na přirozené úrovni buňkou společnosti, na nadpřirozené je základní školou křesťanské výchovy. Právem ji 2. vatikánský koncil prezentoval jako "domácí církev" a poznamenal, že v ní "mají být rodiče slovem i příkladem, prvními hlasateli víry pro své děti a v každém z nich mají podporovat jeho vlastní povolání, zvlášť pozorně však duchovní povolání" (Lumen gentium, 11). Společně s tímto bodem programu vašeho pastoračního nasazení jste zaměřovali svou pozornost na "rozšířenou rodinu", jíž je farnost, neboť jste si vědomi, že v tomto prostředí věřící zakouší církev jako mystické Tělo Krista a učí se žít společenský rozměr víry. Z tohoto hlediska je velmi důležité zapojení laiků do farní činnosti a jejich uvedení do zdravého a bohatého liturgického života. Křesťanské společenství je skutečnost osob se svým pravidly, živé tělo, které je v Ježíši ve světě, aby vydávalo svědectví o moci evangelia. Jde tedy o celek bratří a sester, kteří nemají za cíl moc nebo sobecké zájmy, nýbrž žijí v radosti lásky Boha, jenž je Láska sama. V tomto kontextu by stát neměl mít těžkosti uznat v církvi druhou stranu, která nijak nepoškozuje jeho funkce ve službě občanů. Církev totiž rozvíjí svou činnost v náboženské oblasti, aby umožňovala věřícím vyjadřovat svou víru, aniž by zasahovala do kompetence občanských autorit. Svým apoštolským úsilím a pak svým charitativním, zdravotnickým a školským přípěvkem, podporuje pokrok společnosti v atmosféře velké náboženské svobody. Jak je známo, církev nevyhledává výsady, nýbrž chce pouze vykonávat své poslání. Je-li jí uznáno toto právo, má z toho ve skutečnosti prospěch celá společnost. Ctihodní bratři, to jsou některé reflexe, o něž jsem se s vámi chtěl podělit při tomto prvním setkání. Jsem vám duchovně blízko při výkonu vaší pastorační služby a zvláště vás vybízím, abyste s důvěrou pokračovali v ekumenickém dialogu. Vím, že je intenzivní, jako je také intenzivní dialog se všemi spoluobčany na poli kultury o základních hodnotách, jimiž se řídí každé občanské soužití. Kéž Pán, na přímluvu své Neposkvrněné Matky, podporuje svou milostí vaše pastorační úsilí. Já je doprovázím svým srdečným apoštolským požehnáním, které udílím vám, vašim kněžím, zasvěceným osobám a všem věřícím laikům, kteří patří do vašeho stádce, jež vám svěřila Boží Prozřetelnost.