|
Nejnovější:  Společenství
Víra
Dítě
Mládež
Manželství
Rodiče
Senioři
Každodennost
Duchovní
Kultura a umění
|
 Zpět
Jak poznáme dnes kněze?  neděle, 1 ledna 2006, 10:10
Přidal: Jakub Sowiński (Jakub)
 | Seminář Svatého kříže v Australii
|
Nejlepší odpověď dál jeden kluk mající osmnáct let. „V době kdy, Církev tak mnoho mluví o evangelizaci a dávaní svědectví, mělo by se nosit kleriku nebo hábit, neboť jsou jakýmsi praporem víry, zřetelným její znakem, znakem příslušností ke Kristu. Jsou dokonce čitelným znamením v naši, tak ateistické společnosti. Samozřejmě nejvýznamnější je postoj, ale oblek pomůže poznat totožnost dávajícího svědectví.“
Odkud pochází klerika a hábit? Tento oblek pochází ještě ze starověkého Říma, kde muži nosili dlouhé oděvy. Potom, po úpadku Imperium Romanum, kdy stále populárnější stávaly se barbarské kalhoty, církev zůstala při tradičních oděvech. Časem se vytvořila rozdílná (jiná a neoddělená) společenská skupina.
A čim je černá barva kleriky? Někteří říkají, že je ona smutná a může odstrašovat. Pro Kristova učedníka znamená „smrt pro svět“ ve kterém žil, svět plný barev. Kněz musí opustit to, co nese svět podle Ježíšových slov: „Nemůžete sloužit Bohu a mamoně“ (Mt 6,24). Uprostřed té černí však vidíme i bílou pasku - bílý kolárek - symbol zmrtvýchvstání a věčného života v Bohu. Kněz je hlasatel teto naděje. Samotný tvar, který připomene obojek (lat. collare – obojek) znamená, že ten kdo jej nosí není už svobodný, ale odevzdány Kristu.
Řeholní hábit je nejvíce zřetelným a obyčejným symbolem praktikovaní evangelijních rad, zvláště chudoby. Oblékajíc řeholní šaty, nemusí dbát o svůj oblek, o to aby byl módní a světový. Řeholník také umřel pro svět pro Boha.
Jedním z důvodů neoblékání je chybné mínění, jakoby klerika, anebo hábit byly jenom liturgickým oděvem. Ale takhle to není. Pokud by takto bylo, kněz neoblékal by přede Mši svatou albu.
V dnešní době oblékaní svých šat mělo by mít pro kněze a řeholníky ještě jeden, neobvyklý význam. Každý rozpoznává tento oblek, ale také pro každého má on jiný smysl, vyvolává rozmanité emoce, reakce. I tak pro jednoho bude to znamením opravdového svědectví, spojení kněze s Bohem a s církvi i vyvolává úctu, a dokonce hluboký podiv. Pro jiné, méně nebo vůbec nezajímajících se o vlastní náboženský život, je něčím co děla nemilý dojem, je až příliš silným znamením, vyčítajícím jím že „nejsou ani ryba ani rak“. Často takové osoby, když míjejí kněze nebo řeholníka sklánějí hlavu, procházejí na druhou stranu ulice. Někteří chovají se hrubě, proklínají duchovní osobu, a dokonce poplivají. Je možné tedy říct, že klerika a hábit jsou specifickým testem víry, křesťanské totožnosti, toho, že umíme přiznat se do naše příslušnosti k církvi. To přece po ní rozpoznáváme kněze, řeholníka a tedy můžeme pozdravovat v nich Boha a říkat: „Chvála Kristu“ nebo „Pozdraven buď Pán Ježíš Kristus“. Bohužel často stydíme se my a kněží, když jsme pozdravovaní nebo když máme ostatních pozdravovat.
Kněží nemají oblékat kleriku jenom pro nás, ale také pro sebe. Duchovní oblek je pro nich vyjádřením volností volby Krista na jejich Pana, znamením hotovostí k hlásáni přechodu z tohoto světa k Otci, umožnění toho setkání se s Nim, skrze jejich službu a celou osobu.
|
