ISIDORUS fejetony
Dnes je pondělí, 20. listopadu 2017    
Přihlásit se | Registrace







Nejnovější:
Společenství
Víra
Dítě
Mládež
Manželství
Rodiče
Senioři
Každodennost
Duchovní
Kultura a umění
Zpět Zpět
Homilie Benedikta XVI. při mši sv. ve Washingtonu Tiskni
čtvrtek, 17 dubna 2008, 23:25
Přidal: (Admin)
Drazí bratři a sestry v Kristu,

„Pokoj vám“ (Jan 20,19). Těmito slovy, jimiž se zmrtvýchvstalý Pán nejprve obrátil ke svým učedníkům, zdravím v radosti této velikonoční doby vás všechny. Děkuji nejprve Pánu za milost, že jsem mezi vámi. Obzvláště jsem vděčný arcibiskupu Wuerlovi za jeho laskavá slova na uvítanou.


Mše ve Washingtonu
Mše ve Washingtonu
Radio Vaticana
Tato mše svatá dnes přivádí církev ve Spojených státech k jejím kořenům v sousedním Marylandu a připomíná 200. výročí prvního období jejího významného vzrůstu – rozdělení, při kterém můj předchůdce papež Pius VII. vytvořil z původní diecéze Baltimore nové diecéze Boston, Bardstown (nyní Louisville), New York a Filadelfie. Dvě stě let poté může církev v Americe právem chválit schopnost minulých generací spojovat různorodé skupiny imigrantů v jednotě katolické víry a ve společném nasazení při šíření evangelia. Katolická církev v této zemi si zároveň byla vždy vědoma svého mnohotvárného bohatství a dokázala stále více doceňovat význam každého jednotlivce i skupiny a přínos jejich rozmanitých darů pro celek. Nyní je církev ve Spojených státech povolána hledět do budoucna, je zdravě zakořeněna ve víře předané minulými generacemi a je připravena čelit novým výzvám, jež nejsou méně náročné než ty, před nimiž stáli vaši předkové, a to vše s nadějí, jež se rodí z lásky, kterou Bůh vlil do našich srdcí prostřednictvím Ducha Svatého (srov. Řím 5,5).

Přijel jsem do Ameriky, abych vás, drazí bratři a sestry, v rámci své služby Petrova nástupce utvrdil ve víře apoštolů (srov. Lk 22,32). Přijel jsem, abych tak jako svatý Petr v den Letnic znovu hlásal, že Ježíš Kristus je Pán a Mesiáš, který byl vzkříšen z mrtvých, sedí po pravici Otce ve slávě a byl ustanoven soudit živé i mrtvé (srov. Sk 2,14nn). Přišel jsem, abych opakoval naléhavou výzvu apoštolů k obrácení na odpuštění hříchů a vyprošoval na Pánu nové vylití Ducha Svatého na církev v této zemi. Jak v této velikonoční době slyšíme, církev se zrodila přijetím darů Ducha Svatého: lítosti a víry ve zmrtvýchvstalého Pána. V každé době je tímtéž Duchem podněcována, aby nesla lidem každé rasy, jazyka i národa (srov. Zj 5,9) dobrou zvěst o našem smíření s Bohem v Kristu.

Čtení při dnešní mši nás vybízejí chápat růst církve v Americe jako jednu z velkých kapitol dějinné expanze církve po seslání Ducha Svatého o Letnicích. V těchto čteních vidíme nerozlučný svazek mezi vzkříšeným Pánem, darem Ducha na odpuštění hříchů a tajemstvím církve. Kristus založil svou církev na základě apoštolů (srov. Zj 21,14) jako viditelně strukturované společenství, které je zároveň duchovním, mystickým tělem oživovaným rozmanitými dary Ducha a svátostí spásy celého lidstva (srov. Lumen gentium, 8). V každém čase a místě je církev povolána růst v jednotě prostřednictvím neustálého obrácení ke Kristu, jehož vykupitelské dílo je hlásáno nástupci apoštolů a slaveno ve svátostech. Na druhou stranu tato jednota obnáší stálé misijní šíření, neboť Duch vnuká věřícím, aby hlásali „velké Boží divy“ a zvali všechny národy ke vstupu do společenství těch, kteří byli zachráněni Kristovou krví a obdrželi nový život v jeho Duchu.

Modlím se tedy, aby toto významné výročí v životě církve ve Spojených státech a přítomnost Petrova nástupce uprostřed vás byly pro všechny katolíky příležitostí k potvrzení vaší jednoty v apoštolské víře, abyste svým současníkům nabídli přesvědčivý důvod své naděje (srov. 1 Petr 3,15) a byli obnoveni v misijním nadšení ve službách šíření Božího království.

Svět potřebuje toto svědectví! Kdo by popíral, že přítomný čas představuje křižovatku nejen pro církev v Americe, ale také pro společnost jako celek? Je to čas plný velkých příslibů, poněvadž vidíme, jak se lidská rodina různými způsoby sbližuje a stává se na sobě vzájemně závislou. Současně jsme však svědky zřejmých příznaků znepokojivého úpadku samotných základů společnosti: příznaků odcizení, zloby a rozdělení v mnoha našich současnících, rostoucího násilí, oslabování morálního cítění, vulgarizace společenských vztahů a sílícího zapomnění na Boha. Církev však vidí i znamení nezměrných příslibů v mnoha svých pevných farnostech a živých hnutích, v nadšení pro víru, jež prokazuje mnoho mladých lidí, v počtu těch, kteří každoročně přijímají katolickou víru, a ve stále rostoucím zájmu o modlitbu a katechezi. Zároveň často bolestně vnímá přítomnost rozdělení a polarizace ve svém středu a dospívá ke zneklidňujícímu zjištění, že mnoho pokřtěných, místo aby ve světě jednali jako duchovní kvas, jsou nakloněni projevovat postoje, jež odporují pravdě evangelia.

„Pane, sešli svého Ducha a obnov tvář země!“ (srov. Žl 104,30). Slova dnešního žalmu jsou modlitbou, která vychází ze srdce církve v každém čase a místě. Připomínají nám, že Duch Svatý byl vylit jako prvotina nového stvoření, „nového nebe a nové země“ (srov. 2 Petr 3,13; Zj 21,1), v níž zavládne Boží pokoj a lidská rodina bude smířena ve spravedlnosti a lásce. Slyšeli jsme, jak svatý Pavel říká, že celé stvoření až doposud „sténá“ v očekávání oné pravé svobody, kterou Bůh dává svým dětem (srov. Řím 8,21-22), svobody, která nás uschopňuje žít ve shodě s jeho vůlí. Modleme se dnes vroucně, aby církev v Americe byla obnovena v tomtéž Duchu a podpořena ve svém poslání hlásat evangelium světu, který touží po ryzí svobodě (srov. Jan 8,32), po skutečném štěstí a naplnění svých nejhlubších přání!

Rád bych na tomto místě adresoval zvláštní slovo vděčnosti a povzbuzení těm, kteří přijali výzvu 2. vatikánského koncilu, často opakovanou papežem Janem Pavlem II., a zasvětili svůj život nové evangelizaci. Děkuji svým spolubratřím biskupům, kněžím a jáhnům, řeholníkům a řeholnicím, rodičům, učitelům a katechetům. Věrnost a odvaha, s nimiž církev v této zemi dokáže čelit výzvám stále sekularizovanější a materialističtější kultury, bude do velké míry záviset na vaší osobní věrnosti při předávání pokladu naší katolické víry. Mladí lidé potřebují pomoc při rozpoznávání cesty, která vede k pravé svobodě: cesty upřímného a štědrého následování Krista, cesty oddané spravedlnosti a pokoji. Značného pokroku bylo dosaženo v rozvoji ucelených katechetických programů, ale pro formaci srdcí i myslí mladých lidí v poznání a lásce vůči Pánu zbývá ještě mnoho udělat. Výzvy, kterým jsme vystavováni, vyžadují rozsáhlou a zdravou výuku v pravdách víry. Vyžadují však také pěstování určitého způsobu myšlení, intelektuální „kultury“, která je opravdu katolická, jistá v hluboké harmonii víry a rozumu a je připravena vnášet bohatství pohledu víry do kontaktu s naléhavými otázkami, jež se týkají budoucnosti americké společnosti.

Drazí přátelé, moje návštěva ve Spojených státech chce být svědectvím „Kristu, naší naději“. Američané byli vždycky lidmi naděje: vaši předkové přišli do této země v očekávání, že najdou novou svobodu a nové příležitosti a rozlehlost neprobádaného území jim vlévala naději, že budou schopni začít úplně od začátku a vytvoří nový národ na nových základech. Toto očekávání zajisté nezakoušeli všichni obyvatelé této země; stačí pomyslet na nespravedlnosti, které postihly původní americké obyvatelstvo a ty, kteří sem byli násilím přivezeni z Afriky jako otroci. Avšak naděje, naděje v budoucnost, je podstatnou součástí americké povahy. A ctnost křesťanské naděje – naděje vlitá do našich srdcí skrze Ducha Svatého, naděje, která nadpřirozeně očišťuje a napravuje naše očekávání a orientuje je směrem k Pánu a jeho plánu spásy – tato naděje také charakterizovala a nadále charakterizuje život katolického společenství v této zemi.

S vědomím této naděje, zrozené z lásky a věrnosti Bohu, beru na vědomí bolest, kterou církev v Americe zakusila v důsledku pohlavního zneužívání nezletilých. Žádná slova by nemohla popsat bolest a škody, způsobené tímto zlořádem. Je důležité, aby poškozeným byla věnována láskyplná pastorační péče. Nemohu ani plně vylíčit škody, které vznikly uvnitř církevního společenství. Bylo již vyvinuto značné úsilí k čestnému a spravedlivému vyřešení této tragické situace a k zajištění toho, aby děti – které náš Pán tak hluboce miluje (srov. Mk 10,14) a které jsou naším největším pokladem – mohly vyrůstat v bezpečném prostředí. Tato péče o ochranu dětí musí pokračovat. Včera jsem o této věci mluvil s vašimi biskupy. Dnes vybízím každého z vás, abyste všemi způsoby usilovali o uzdravení a smíření a pomáhali těm, kteří utrpěli zranění. Kromě toho vás prosím, abyste měli rádi své kněze a utvrzovali je ve vynikající práci, kterou konají. V první řadě se však modlete, aby Duch Svatý vylil na církev své dary, které vedou k obrácení, odpuštění a růstu ve svatosti.

Svatý Pavel, jak jsme slyšeli ve druhém čtení, mluví o určitém druhu modlitby, která vychází z hloubi našich srdcí spolu se vzdechy, které jsou příliš hluboké, než aby je bylo možné vyjádřit slovy, se „sténáním“ (Řím 8,26), které vnuká Duch. Toto je modlitba, která uprostřed pohrom touží po naplnění Božích příslibů. Je to modlitba nevyčerpatelné naděje, ale také trpělivé vytrvalosti a nezřídka je doprovázena také utrpením pro pravdu. Prostřednictvím této modlitby se účastníme tajemství slabosti a utrpení samotného Krista a pevně důvěřujeme ve vítězství jeho kříže. Kéž se církev v Americe s touto modlitbou stále pevněji drží cesty obrácení a věrnosti požadavkům evangelia! Kéž všichni katolíci zakusí útěchu naděje a dary radosti a síly vlité Duchem!

V dnešním evangelním úryvku dává vzkříšený Pán apoštolům dar Ducha Svatého a vybavuje je mocí odpouštět hříchy. Církev se prostřednictvím nepřemožitelné síly Kristovy milosti, svěřené křehkým lidským služebníkům, neustále znovu rodí a každý z nás dostává naději nového začátku. Důvěřujme v moc Ducha, který vybízí k obrácení, uzdravuje každou ránu, přemáhá každé rozdělení a probouzí nový život a svobodu. Potřebujeme takovéto dary! A jsou na dosah ruky, zejména ve svátosti pokání. Osvobozující síla této svátosti, v níž se naše upřímné vyznání hříchu setkává s milosrdným Božím slovem odpuštění a pokoje, musí být znovu každým katolíkem objevena a přijata. Obnova církve v Americe závisí z velké části na obnově praxe pokání a růstu ve svatosti: obojí inspiruje a uskutečňuje tato svátost.

„V naději jsme spaseni!“ (Řím 8,24). Církev ve Spojených státech děkuje za požehnání uplynulých dvou set let a já vybízím vás, vaše rodiny a každou farnost i řeholní společenství k důvěře v moc milosti, která vytváří slibnou budoucnost Božího lidu v této zemi. Jménem Pána Ježíše vás prosím, abyste odstranili každé rozdělení a s radostí Mu připravovali cestu ve věrnosti jeho slovu a ustavičném obrácení k jeho vůli. Zároveň vás vybízím, abyste v americké společnosti i nadále byli kvasem evangelní naděje a přinášeli světlo a pravdu evangelia v poslání vytvářet spravedlivější a svobodnější svět budoucím generacím.

Kdo má naději, musí žít odlišně (srov. Spe salvi, 2). Kéž svými modlitbami, svědectvím víry a plodností lásky ukazujete cestu k onomu nezměrnému horizontu naděje, který Bůh i nyní otevírá své církvi, ba celému lidstvu: obzoru světa smířeného a obnoveného v Ježíši Kristu, našem Spasiteli. Jemu buď všechna čest a sláva, nyní i na věky. Amen.

Drazí bratři a sestry mluvící španělsky,

rád bych vás pozdravil stejnými slovy, která vzkříšený Kristus adresoval apoštolům: „Pokoj vám!“ (Jan 20,19). Kéž vám radost z vědomí, že Pán zvítězil nad smrtí a hříchem, pomáhá být všude tam, kde se nacházíte, svědky jeho lásky a rozsévači oné naděje, kterou nám on přinesl a která nikdy nezklame.

Nenechte se přemáhat pesimismem, netečností či problémy. Věrni závazkům přijatým ve křtu prohlubujte každý den především poznání Krista a nechejte ve svých srdcích vládnout jeho lásku a odpuštění.

Církev ve Spojených státech do svého lůna přijala množství svých dětí – emigrantů a rozrůstala se také díky životaschopnému svědectví víry španělsky mluvících věřících. Proto vás Pán volá, abyste nadále přispívali k budoucnosti církve v této zemi a k šíření evangelia. Pouze zůstanete-li sjednoceni s Kristem a mezi sebou, bude vaše evangelní svědectví věrohodné a rozkvete v hojné plody pokoje a smíření uprostřed světa, často poznamenaného rozdělením a nesváry.

Církev od vás hodně očekává. Svým velkodušným nasazením ji nezklamete. „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte!“ (Mt 10,8).

Přeložil Milan Glaser
Radiovaticana.cz
Ludzie onet.pl Digg Del.icio.us Technorati Wykop Śledzik Blip Flaker Facebook Tweeter Google Bookmarks Pinger






Váše názory: Přidejte svůj komentář Číst vše (0)
Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se.
Přihlásit se:
Jméno: Heslo: Přihlásit se trvale!   
   Zaregistrujte se
K tomuto tématu nejsou žádné příspěvky. Váš může být první.

Rychlá navigace:

Doporučujeme:

Provozovatel:

© 2002-2015 Křesťanský Portál Svatého Isidora
Patrona Internetu a Internautů, ISSN 1803-1285
Vydavatel:
Consociatio S. Isidori Hispalensis, o.s.
Šéfredaktor:
Tomasz Adam Kaniewski
Zástupce pro českou sekci:
Jakub Sowinski
Adresa redakce:
Redakce Isidorus.Net,
ul. Šafránice 555,
547 01 Náchod;
Bankovní spojení:
Poštovní spořitelna
221929497 / 0300
Projekt a zpracování:


Česká verze Wersja polska

0.03138208