|
Nejnovější:  Z domova
Ze světa
Z Vatikánu
Z episkopátu
Z diecéze
Z farnosti
Věda
|
 Zpět
Pax od benediktinů  neděle, 4 září 2005, 14:53
Přidal: Jakub Sowiński (Jakub)  | Bratři z Indie a Afriky
sr. Jana OSB |
Ráda bych se s vámi podělila zážitky ze Světového setkání mládeže – SDM – v Kolíně. Možná mé postřehy budou trošku jiné než u ostatních účastníků, protože jsem se SDM zúčastnila vlastně pracovně. V románském kostele Gross st. Martin bylo centrum „benediktinské rodiny“, které se jmenovalo „Komunita na čas“. Tuto komunitu tvořilo 120 bratří a sester z více než 50 společenství a 23 zemí světa. Z obývaných kontinentů nebyla zastoupena pouze Austrálie. A tak jste tu mohli potkat bratry z Indie nebo taky „směsku“ z východu a z Afriky. .
 | Oděvy se lišily nejen barvou
sr. Jana OSB |
Oděvy se lišily nejen barvou – černá, bílá, modrá, hnědá, oranžová, jedna skupina afrických bratrů měla dokonce hábit světle zeleného nádechu.... ale také materiálem. Ale myslím, že následující dvojice nepotřebuje komentář. Oba jsou benediktini. Bratr Stephen je z Afriky a sestra... to je novicka z Kommunität Venio v Mnichově – sr. Susana...
 | sr. Susana a bratr Stephen
sr. Jana OSB |
Tato různorodnost byla opravdu úžasná. Jazykové bariéry sice trošku překážely v porozumění, ale během liturgie jsme se shodli... Vlastně slavení liturgie bylo naším hlavním – ačkoli ne jediným – úkolem, proč jsme v Kolíně byli. Mše svaté byly 2x v němčině, 3x v angličtině a jednou francouzsky. Takže snad každý minimálně jedné mši rozuměl. Liturgie hodin – breviář – byl buď německy nebo latinsky. Měli jsme stěstí na br. Samuela z Tabghy – Izrael, který hrál úžasně na varhany... a tak doprovázel naši liturgii. Já jsem většinu liturgie hodin strávila ve schole a tak jsem měla jedinečnou možnost slyšet, jak se lidé, kteří přicházeli k nám do kostela, zapojují do zpěvu. Bylo to opravdu výjimečně slyšet, jak stovky lidí s námi zpívají gregoriánský chodrál. Protože náš kostel patřil k tzv. duchovním centrům, byl otevřený 24 hodin denně a po celou dobu v něm byla také adorace. Vždyť to bylo také hlavním tématem SDM – přišli jsme se Mu poklonit. U nás byla adorace ve staré kryptě, kde jsou základy ještě z dob římských. Tam jsem si znovu a hlouběji uvědomila, že po pokud Ježíš není Tím Základem, na Kterém stavíme, vše jednou padne – tak jako dům postavený na písku... Bylo to opravdu nezapomenutelné.
 | Benediktinská pohostinnost
sr. Jana OSB |
Jak jsem psala, slavení liturgie bylo hlavním, ale ne jediným úkolem naší komunity. Sv. Benedikt ve své Řeholi píše, že bratři mají prokazovat zvláštní úctu příchozím, poutníkům, hostům... a odtud pochází také známá benediktinská pohostinnost. A tak jsme se snažili sloužit i v Kolíně tímto způsobem. Vedle kostela jsme měli několik laviček a stan (pro případ deště) a tam jsme zvali poutníky na trošku chleba a vody... no a také na rozhovor – pokud chtěli...
A tady se hodila ona mezinárodní škála naší komunity. Každý nalezl někoho, kdo mluvil stejným jazykem. Já potkala několik skupinek Čechů, Slováků a Poláků...
 | Had
sr. Jana OSB |
Mimochodem ze Slovenska byla také skupinka dobrovolníků, kteří nám pomáhali v našem centru. Tady na tomhle obrázku se baví – poslední den před odjezdem – tím, že si zapli pásky, které měli v budnách a vytvořili tak dlouhého hada. No a takhle pobíhali kolem kostela.
 | Noční modlitby
sr. Jana OSB |
Celou jednu noc se v našem kostele modlili mladí, kteří studují na benediktinských školách po celém světě. Ti zvláštním způsobem pamatovali na br. Rogera – zakladatele komunity v Taize.
Rro mne tyto dny byly nevídanou zkušeností, která sice stála spoustu sil a energie, ale to mne naučilo také tomu, že skrze dávání se také dostává... Stálo to za to. Možná pár detailů ze zákulisí... Spali jsme ve škole, naše skupinka v tělocvičně. Do „spacáku“ jsme se nedostali dřív, než ve 24 hodin, protože kompletář jsme se modlili teprve ve 22,30. Někteří přicházeli také až ve 2,30. Jiní měli možná strach, aby něco nezaspali a tak měli již na 6 hodin ráno nachystaný budík – jak milé L J... Takže klidu na spaní bylo tak mezi 3,5 – 6 hodin denně. Obdivovala jsem mou spolusestru, která dokázala ve 21,30 zalehnout a spát až do 7 hodin ráno. Já v tu dobu byla už po snídani... Měla jsem také možnost setkat se s bratřími a sestrami, které jsem poznala před 2 lety během mé cesty po německých klášterech. Udělalo mi to obrovskou radost.
V pátek byla křížová cesta, na kterou do našeho centra přišla také polská skupina poutníků. Vedení měl pověřeno biskup z Siedlec. Protože o. Andreas (Polák, který je v Německu v klášteře), který měl být tzv. poruce - pokud by biskup nemluvil německy – ještě nevečeřel a dostal by se k večeři teprve ve 23 hodin, poslala jsem jej „milosrdně“, aby se najedl, že na biskupa počkám. No, to jsem si dala JJJ... Biskup mluvil německy trošicku... ale slepá holčina, která měla číst polský text, nemluvila německy vůbec. Tak mne poslali za ní. Dostala jsem do ruky text – NJ/PL – podle kterého jsem ji měla posílat k mikrofonu. Teprve po začátku jsme zjistily, že chudák nemá polovinu textu. Prostě ji nedostala... no a protože byla slepá, tak jsem jí ten text ani nemohla dát. Těžko bylo v tuhle chvíli shánět p. Andrease, aby četl... A tak jsem zaskakovala... Po 12. zastavení přinesli do našeho kostela Kříž Světových setkání mládeže. To bylo neočekávaným a nevšedním zážitkem... Zůstal tam asi hodinu a úplně spontánně došlo také na uctívání tohoto Kříže.
Jak jsem napsala, čas to byl náročný. U nás se již týden před WJT pracovalo na přípravách... a tak se nedivím, že jsem to nakonec nezvládla a padla „skolena nějakou chřipkou“. V sobotu jsme se tedy z Kolína vracely do Mnichova (vlak jel 297km/h JJJ) a nezúčastnily se tak vyvrcholení programu – bdění a mše s Papežem. Ale i tak to stálo za to...
Tolik...
Zdravím z celého srdce... sestra Jana Mlada OSB
|
