|
Nejnovější:  Z domova
Ze světa
Z Vatikánu
Z episkopátu
Z diecéze
Z farnosti
Věda
|
 Zpět
Promluva arcibiskupa Graubnera při návštěvě Ad limina  pondělí, 14 listopadu 2005, 23:14
Přidal: Jakub Sowiński (Jakub)
 | abp. Jan Graubner, předseda ČBK
Michal Maňas |
Ctihodní bratři ve službě, milovaní bratři a sestry,
připutovali jsme k prahům apoštolským především proto, abychom oživili naši víru, abychom upevnili naše spojení s nástupcem sv. Petra a také s celou světovou církví. První mši svatou slavíme tady, u Petrova hrobu. Toho kdysi Ježíš povolal mezi své učedníky a potom ho vybral mezi Dvanáct. Ježíš je nepřijal jako studenty do své školy, ale spíš jako zakladatel přijímá své první společníky. Nešlo mu o to, aby je vyškolil, vzdělal jenom slovy. Svatý Petr Chryzolog kdysi řekl: "Nauka, která se uděluje slovy, je vědění, nauka, která se sděluje činy, je ctnost. Pravá nauka obsahuje jedno i druhé." Ano, Ježíš formoval apoštoly vším, co dělal, co říkal. On sám se tím, co byl, stal pro ně přikázáním. Oni se stali svědky Kristova života, učení, smrti a vzkříšení. Všechny je poslal hlásat Boží království, získávat učedníky, posvěcovat svátostmi a učit druhé zachovávat všechno, co se sami naučili u Ježíše. Vybavil je k tomu mocí odpouštět a uzdravovat, a dokonce tak silně se za ně postavil, že řekl: "Ten kdo vás slyší, mě slyší, kdo vás přijímá, mě přijímá." Když tedy domyslíme, kdo to je apoštol nebo jeho nástupce, zmocňuje se nás bázeň. A to silně cítíme zvláště my, biskupové. Ale abychom dobře rozuměli, Pán neposílá apoštoly vládnout, nýbrž sloužit. Kdo je mezi vámi první, ať je služebníkem všech.
Základním posláním apoštola je služba spáse duší, za které Kristus umřel. Tento úkol biskupa nesmí překrýt žádná jiná starost. Pro nás biskupy je to dnes příležitost ke zpytování svědomí. Stojíme tady, u hrobu Petrova, kterému dal Pán zvláštní místo mezi apoštoly. Jemu řekl: "Ty jsi skála, na té skále zbuduji svou církev," jemu řekl: "Tobě dám klíče od nebeského království. Co svážeš na zemi, bude svázáno v nebi." Jak paradoxní, nebe se má podřizovat rozhodnutí Petra na zemi? To je možné jen tehdy, žije-li v Petrovi Kristus. Nebe nemůže schvalovat nic jiného než to, co samo stanovilo. V těchto slovech je bez pochyby vyjádřena zářící přítomnost Krista v Petrovi, v hlavě apoštolského sboru, v první hierarchii církve. Petra to postavení ale nezbavilo lidských slabostí, zakusí i pád, zapření Krista, jak to předpověděl Pán, nejen slovy "Dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš," ale už tím "Šimone, Šimone, Satan si vás vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím." Ježíš ví, komu a jaký úkol svěřil. Proto se sám za ně pomodlí.
Vzpomeneme-li na seslání Ducha svatého, tam už vidíme jiného Petra, plného moudrosti, ducha a síly. Po jeho svědectví církev roste a skutky apoštolů svědčí, že všichni, kdo vyznali víru, drželi pevně pohromadě a těšili se všeobecné oblibě a stále rostl počet mužů i žen, kteří přijímali víru. Na to myslíme u hrobu prvního papeže Petra, když se připravujeme na osobní setkání s jeho nástupcem, dnešním papežem Benediktem, který převzal nejen Petrův úkol, ale i přísliby Ježíše Petrovi.
Prosme při této mši svaté za Svatého otce Benedikta, ale prosme i za nás, a za všechny křesťany, abychom dovedli papeže přijímat i poslouchat jako Krista. Prosme však i za to, abychom kolem něj dovedli vytvářet takové společenství, jako křesťané v Jeruzalémě kolem Petra. Abychom pevně drželi pohromadě, dovedli mít všechno společné či dát všechno do společného a zaujali svět, který při pohledu na nás bude říkat jako tehdy: hle, jak se milují. Pak se budeme těšit i dnes všeobecné oblibě a naše společenství církve porostou. Kéž naše pouť k hrobu apoštola Petra i setkání s jeho dnešním nástupcem přinese právě tyto plody. Amen.
|
