|
Najnowsze:  Społeczeństwo
Wiara
Dziecko
Młodzież
Małżonkowie
Rodzice
Seniorzy
Codzienność
Duchowni
Kultura i sztuka
|
 Powrót
 Kdy se narodil Kristus?  sobota, 24 grudnia 2005, 10:00
Dodał: Jakub Sowiński (Jakub)
 | Svátek Chanuka
|
Samotná diskuse o termínu
narození je nesmyslná, protože se jedná o vzpomínku na samotný příchod
Spasitele a ne o určení co nejpřesnějšího data. Úkolem tohoto článku je ukázat,
že datum 25. prosince není produktem něčí manipulace a je často obsaženo
v židovské tradici a symbolice a také v Novém zákoně a prvokřesťanské
tradici.
Fakta
Co o narození říká Svaté písmo?
1. Anděl oznámil Zachariášovi, že bude mít Syna, když ten plnil svou službu v jeruzalémském chrámu. (Lk.
1, 5-22).
Služba kněze trvala rok, a celý ten čas neměl kontakt s manželkou.
2. „Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta
se jmenovala Alžběta. Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení. Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba již byli pokročilého věku. Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu, připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo. Venku se v hodinu té oběti modlilo veliké množství lidu. Tu se mu ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo. Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň. Anděl mu řekl: "Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým. A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu; sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový." Zachariáš řekl andělovi: "Podle čeho to poznám? Vždyť jsem stařec a moje žena je pokročilého věku." Anděl mu odpověděl: "Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst. Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní." Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě. Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě
vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý.” (LK, 1,5 - 22.)
Text říká, že po ukončení služby byl Jan počat. Střídání se konalo vždy o podzimní rovnodennosti – 25. září. Po roční sexuální abstinenci musela být aktivita Zachariáše docela velká a proto můžeme předpokládat, že Alžběta brzy počala.
3. Za šest měsíců anděl zvěstuje Marii v Nazaretě. (Lk 1,26-38)
4. Maria se vydala na cestu. (Lk 1,39)
5. Alžběta jí zdraví jako matku Spasitele. (Lk 1,42 - 55)
Z rozhovoru vyplývá, že Maria je již matkou, tj. je těhotná. Tam Maria nabrala jistotu, že všechno co se dosud
stalo nebylo snem ale skutečností. Můžeme předpokládat, že těhotná byla od „Fiat“.
6. Maria je u ní do narození Jana. Tři měsíce. (Lk 1, 56-57)
7. „Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu.“ (Lk 2,1).
Protože císařské dekrety je nutné vykonávat okamžitě a neosvobozuje od nich ani těhotenství, proto můžeme předpokládat, že Maria byla nejpozději v šestém měsíci. Cestování v pozdějším termínu by mohlo skončit potratem.
8. Josef a Maria jedou do Betléma. (Lk 2,4).
Cesta trvala dlouho. Následkem toho nenašli nikde místo a spí v jeskyně. Délka sčítání lidu pomohla ochránit
Marii před obvinění z cizoložství. Takže Maria poslední tři měsíce strávila v jeskyni. Ježíš se rodí.
Od narození Jana je šest měsíců, devět od zvěstování a patnáct od návratu Zachariáše ze služby v chrámu.
Data
Změna služby se konala po svátku Jom Kippur, který se slaví kolem 25. září. Jan byl počat pravděpodobně ještě během této noci, kdy se Zachariáš vrátil.
O šest měsíců později anděl zvěstuje Panně Marii. Je kolem 25. března.
Tři měsíce později se rodí Jan Křtitel. Je 25. června (svatojánská noc).
Za dalších šest měsíců se rodí Spasitel. Je kolem 25. prosince.
Ve skutečnosti se nejednalo o prosinec. Žide totiž měli jiný kalendář - lunární.
Posledním svátkem židovského liturgického roku je den salaší – Sukkot, který končí cyklus svátků posledního měsíce:
Rosz Haszannah (Nový rok) – 1-2 Tiszri,
Jamim Noraim (Dny smutků) – 3-9 Tiszri,
Jom Kippur (Soudný den) – 10 Tiszri,
Sukkot (Svatek salaší) – 15-21 Tiszri.
22 Tišri po svátku Sukkot (Salaší) končí cyklus liturgických čtení. 24. tišri končí svátky a následuje střídání kněží. O den později, 25. Tišri Zachariáš pozdravil svou manželku. Jan byl počat.
Šest měsíců později máme měsíc Adar. Měsíc, kdy zemřel Mojžíš. Měsíc svátku Purim, vzpomínky na záchranu židovského národa královnou Ester.
O tři měsíce později se narodil Jan. Je měsíc Siwan, měsíc kamenných tabulí s přikázáními. O tři měsíce od Purimu (zvěstování) později, je Šavuot, výročí předání Zákona. Zákona, který měl připomínat Jan Křtitel.
Konečně se rodí Ježíš. Patnáct měsíců po 25 Tišri (6 + 3 + 6) máme Chanuka, svátek světla, vzpomínka posvěcení chrámu. Je 25. Kislew. Chrám byl posvěcen třikrát. Vždy stejného dne. Poprvé když jej postavil Šalomoun. Tehdy Bůh seslal oheň z nebe, aby vždy hořel u oltáře. Po babylonském otroctví chrám postavil Nehemiaš. I tentokrát se oheň zapálil sám. Potřetí to bylo po povstání Judy Machabejského. Tehdy byla obava že nestačí olivový olej. Stačil. Lampy hořely osm dnů. Přesně tolik je nutné pro výrobu oleje. V Chanuka se přes osm dnů zapalují lampy v osmiramenném
svícnu. Takto světlo překonavá temnotu.
Teologie
„Na počátku bylo Slovo,
to Slovo bylo u Boha,
to Slovo bylo Bůh.
To bylo na počátku u Boha.
Všechno povstalo skrze ně
a bez něho nepovstalo nic, co jest.
V něm byl život
a život byl světlo lidí.
To světlo ve tmě svítí
a tma je nepohltila.
Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.
Ten přišel proto,
aby vydal svědectví o tom světle,
aby všichni uvěřili skrze něho.
Jan sám nebyl tím světlem,
ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
Bylo tu pravé světlo,
které osvěcuje každého člověka.”
(J 1, 1-9)
Je to začátek Evangelia sv. Jana. Nejbližší Ježíšův učedník ukazuje sloučení mezi Chanukou a Ježíšem. Chanuka je předpovědí Jeho příchodu a Machabejské knihy obsahuji obrovské množství mesianistických proroctví.
Samotný Ježíš říkal o sobě, že je Chrám (J 2, 19-20). Mohl to říct, neboť se narodil v den výročí postavení Chrámu,
v Chanuka, 25. Kislew.
Bůh miluje paralely. V Písmu nechybí opakující se data. Chanuka – Boží Narození, Pesach – oběť Ježíše, Szawuot
(předání práva a narození Jana Křtitele) – Seslání Ducha Svatého. Chrám byl zničen neboť nebyl potřebný. Přece ten třetí – Pán Ježíš - je nesmrtelný.
Jen taková chronologie má smysl v kontextu svědectví Starého zákona o Mesiáši.
Proč tedy žáden evangelista kromě Lukáše neuvedl žádné datum? Odpověd je celkem jednoduchá. Pro obracející se Židy to bylo samozřejmé. A proto svatý Jan v prologu ukazuje jen na výsledky Kristova narození v den Chanuka. Kristus je světlo.
Odkud vzali se pastýře v zimě?
Přece i v zimě musí někdo hlídat zvířata, chované v jeskyních podobných té, ve které se narodil Ježíš. Písmo svaté
nic neříká o pastvě, ale pouze o pastýřích pod nebem, kteří museli hlídat zvířata. A nezáleží na tom, zda se pásla, nebo zimovala.
Klatba historie
Jak to se stalo, že 25 Kislew stal se 25. prosince? Jednoduše.
První zpráva o Vánocích pochází ze začátků IV. století. Ale už tehdy se vzpomíná, že je to zvyk obecný a známý. Bylo
samozřejmé, že je to protiváha pro kult Slunce.
Proč jsou tedy zmínky teprve v IV. století, když o Velikonocích se mluví od samotného začátku?
Vánoce se slavily se od začátku, ale jako Chanuka (25. Kislew). První křesťané byli přece Židé. Při uchovávání zvyků a svátků jim dávali hlubší a křesťanský význam. Pascha – Zmrtvýchvstání (židovský název se používá v křesťanství dodnes), Szawuot – Seslaní Ducha svatého, Chanuka – příchod Spasitele, pravého světla.
Stojí za to podívat se, jak se slavila Chanuka. Ve vigilijní večer (židovský zvyk kde den začínal už večer!) je slavnostní
večeře. Zbožní Židé používají symboliku světla, dávají si dárky, přejí si. Způsob slavení Vánoc připomíná Chanuku. Podobná je forma a i obsah, i když u nás je vyplněný splněním Starého zákona.
V 70. roce v Judsku vypuklo povstání, následkem kterého bylo zničení chrámu. Protože mnoho křesťanů jej podpořilo,
nevzniklo nepřátelství mezí Židy a židokřesťany, svátky se nadále slavily spolu. V 132. roce vypuklo další povstání - Bar Kochby. I tentokrát křesťané jej chtěli podpořit, ale Bar Kochba se prohlásil Mesiášem. Rabíni to uznali za zradu a vyslovili klatbu. Od té doby se žádný křesťan nesmí považovat za Žida.
Společné svátky už nebyly možné. Zaprvé si to nepřáli Židé. Zadruhé pohano-křesťané nechtěli mít nic společného
s politicky podezřelými Židy. Bylo to příliš nebezpečné. Začalo oddělené slavení.
Pravděpodobně na začátku byly snahy dělat Chanuku pro ne-židy, ale postupem času se začalo zvýrazňovat narození a z chanukových prvků zůstala večeře, dárky a symbolika světla.
Nová forma svátků byla přizpůsobena také římskému kalendáři a 25. prosinec zastoupil 25. Kislew (oba měsíce vypadají velmi blízko sebe v kalendářách, římským a židovským) . Tato změna pomohla odstranit „dvoutvářnost“ ze života pohano-křesťanů, kteří dříve slavili jak Chanuku, tak i státní svátek Slunce – Sol Invictus. Teď, po dvou tisících letech, po pokusech odstranění židovských kořenů (Deutsche Christianismus za Hitlera) které začaly právě změnou kalendáře, se začínáme vracet k vědomí židovských kořenů a k tradici. Je to zázrak. Zázrak
způsobený Kristem.
|
