Najnowsze: Przepisy prawne Porady prawne |
Powrót
Návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi piątek, 11 kwietnia 2008, 22:44 Dodał: (Admin) Parlament pamětliv trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly na území dnešní České republiky potlačovány,
odhodlán střežit a rozvíjet zděděné kulturní a duchovní bohatství,
veden snahou zmírnit následky některých majetkových a jiných křivd, které byly spáchány komunistickým režimem v období let 1948 až 1989, vypořádat majetkové vztahy mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi jako předpoklad plné náboženské svobody a umožnit tak obnovením majetkové základny církví a náboženských společností svobodné a nezávislé působení církví a náboženských společností, jejichž existenci a působení pokládá za nezbytný prvek demokratické společnosti,
se usnesl na tomto zákoně České republiky:
| Josef kard. Beran | Část první
zmírnění některých majetkových křivd a vypořádání MAJETKOVÝCH VZTAHŮ MEZI STÁTEM A CÍRKVEMI A NÁBOŽENSKÝMI SPOLEČNOSTMI
Hlava I
Základní ustanovení
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon upravuje zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem[1]) církvím a náboženským společnostem, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona státem registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi podle jiného právního předpisu[2]) (dále jen „registrované církve a náboženské společnosti“), v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 (dále jen „rozhodné období“) a vypořádání majetkových vztahů mezi státem a registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi.
§ 2
Vymezení některých pojmů
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) původním majetkem církví a náboženských společností věci, majetková práva a jiné majetkové hodnoty, včetně případných spoluvlastnických podílů a součástí a příslušenství věcí, které byly v rozhodném období ve vlastnictví nebo které příslušely církvím a náboženským společnostem, právnickým osobám zřízeným nebo založeným církvemi a náboženskými společnostmi nebo dalším právnickým osobám zřízeným nebo založeným za účelem podpory činnosti církví a náboženských společností,
b) zemědělskými nemovitostmi
1. pozemky, které ke dni 24. června 1991 tvořily zemědělský půdní fond nebo do tohoto fondu náležely[3]),
2. pozemky, které ke dni 24. června 1991 tvořily lesní půdní fond[4]),
3. obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků[5]).
Hlava II
Vydání některých věcí oprávněným osobám
§ 3
Oprávněné osoby
Oprávněnou osobou je
a) řeholní řád, kongregace a jiné kněžské nebo řeholní společenství Církve římskokatolické,
a) Náboženská matice,
b) registrovaná církev a náboženská společnost,
c) právnická osoba zřízená nebo založená jako součást registrované církve a náboženské společnosti neuvedená v písmenu a),
d) právnická osoba zřízená nebo založená za účelem podpory činnosti církve a náboženské společnosti k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům,
za podmínky, že v rozhodném období utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce majetkovou křivdu v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.
§ 4
Povinné osoby
Povinnou osobou je
a) stát, za který jedná příslušná organizační složka státu,
a) státní příspěvková organizace, státní fond, státní podnik a jiná státní organizace zřízená nebo založená na základě jiného právního předpisu nebo jiným právním předpisem[6]),
b) Pozemkový fond České republiky,
za podmínky, že tato osoba je oprávněna hospodařit s majetkem státu nebo vykonávat správu majetku státu, který se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.
§ 5
Vydávání věcí řeholním řádům, kongregacím a jiným kněžským nebo řeholním společenstvím Církve římskokatolické a Náboženské matici
Oprávněné osobě uvedené v § 3 písm. a) nebo b) se vydá věc v majetku státu, která byla součástí původního majetku církví a náboženských společností a jež se stala předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku
a) odnětí bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě),
a) odnětí podle zákona č. 185/1948 Sb., o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a o organisaci státní ústavní léčebné péče, zákona č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech, zákona č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství (školský zákon), zákona č. 125/1948 Sb., o znárodnění přírodních léčivých zdrojů a lázní a o začlenění a správě konfiskovaného lázeňského majetku, a zákona č. 124/1948 Sb., o znárodnění některých hostinských a výčepnických podniků a ubytovacích zařízení,
b) úkonů učiněných Náboženskou maticí, jimiž nakládala s majetkem, který nevlastnila, zejména při postupu podle vyhlášky č. 351/1950 Ú. l. I., o převzetí správy některých majetkových podstat náboženským fondem,
c) dražebního řízení provedeného zkrácenou formou na úhradu pohledávky státu,
d) darovací smlouvy, pokud k darování došlo v tísni,
e) kupní smlouvy, pokud k uzavření kupní smlouvy došlo v tísni nebo za nápadně nevýhodných podmínek,
f) odmítnutí dědictví v dědickém řízení, pokud k odmítnutí dědictví došlo v tísni,
g) vyvlastnění za náhradu, pokud věc existuje a neslouží účelu, pro který byla vyvlastněna,
h) znárodnění anebo vyvlastnění vykonaného v rozporu s tehdy platnými právními předpisy nebo bez vyplacení spravedlivé náhrady,
i) politické nebo náboženské perzekuce anebo postupu porušujícího obecně uznávané principy demokratického právního státu nebo lidská práva a svobody,
j) převzetí nebo ponechání si věci bez právního důvodu, nebo
k) nedokončení řízení o nároku nebo neuspokojení nároku podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, nebo podle zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, nebo podle obdobných právních předpisů.
§ 6
Vydávání nemovitých věcí registrovaným církvím a náboženským společnostem a dalším právnickým osobám
Oprávněné osobě uvedené v § 3 písm. c), d) nebo e) se vydá nemovitá věc v majetku státu, která byla součástí původního majetku církví a náboženských společností a jež se stala předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, pokud
a) funkčně souvisí s nemovitou věcí, kterou vlastní, nebo
a) této osobě nebo jejímu právnímu předchůdci v rozhodném období sloužila k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům nebo jako obydlí duchovních; v tomto případě se vydá též nemovitá věc, která s touto nemovitou věcí funkčně souvisela anebo souvisí.
§ 7
(1) Věc nelze vydat v případě, že se jedná o
a) zastavěný pozemek; za zastavěný pozemek se považuje část pozemku, která byla poté, kdy se stala předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, zastavěna stavbou nebo částí stavby schopnou samostatného užívání (dále jen „stavba“), je-li stavba užívána v souladu s jiným právním předpisem[7]), a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby,
b) nemovitou věc, která ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona tvoří území vojenského újezdu[8]), nebo o stavbu, která se na tomto území nachází,
c) církevní matriky, které přešly do majetku státu podle § 27 zákona č. 268/1949 Sb., o matrikách, nebo
d) nemovitou věc, kterou Policie České republiky nezbytně potřebuje k plnění svých úkolů k zajištění bezpečnosti státu a k plnění těchto úkolů nelze využít jiné nemovité věci.
(2) Pokud nemovitou věc, která se vydává podle tohoto zákona, Česká republika nezbytně potřebuje k plnění svých funkcí vyplývajících z právních předpisů a k plnění těchto funkcí nelze využít jiné nemovité věci, je oprávněná osoba povinna umožnit povinné osobě užívání této věci za v místě a čase obvyklé nájemné po dobu 10 let ode dne, kdy nabude vlastnictví věci.
Uplatnění nároku na vydání věci
§ 8
Vydání zemědělské nemovitosti
(1) Oprávněná osoba písemně vyzve povinnou osobu k vydání zemědělské nemovitosti do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jinak její nárok zanikne. Ve výzvě k vydání zemědělské nemovitosti oprávněná osoba označí zemědělskou nemovitost a uvede právní důvod nároku na její vydání podle tohoto zákona; k určení zemědělské nemovitosti postačí, je-li označena podle stavu v době, kdy se stala předmětem majetkové křivdy. Dále oprávněná osoba
a) připojí listinu nebo uvede skutečnost osvědčující některý z důvodů podle § 5; tato skutečnost se má za prokázanou, není-li prokázán opak,
b) připojí listinu nebo uvede skutečnost osvědčující některou z podmínek podle § 6 písm. a) nebo b), jedná-li se o oprávněnou osobu uvedenou v § 3 písm. c), d) nebo e),
c) připojí listinu prokazující právní nástupnictví nebo právní nástupnictví jinak osvědčí, uplatňuje-li nárok na vydání zemědělské nemovitosti, která se stala předmětem majetkové křivdy v době, kdy ji vlastnil právní předchůdce oprávněné osoby.
Výzvu, která byla doručena povinné osobě, lze doplňovat o další důvody, skutečnosti a listiny osvědčující uplatněný nárok; uplatněný nárok nelze takovým doplňováním rozšiřovat.
(2) Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou písemnou dohodu o vydání zemědělské nemovitosti do 3 měsíců ode dne doručení výzvy, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 10).
(3) Dohoda mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou o vydání zemědělské nemovitosti podléhá schválení pozemkovým úřadem[9]) formou rozhodnutí vydaného ve správním řízení, jehož účastníky jsou oprávněná osoba a povinná osoba.
(4) Zjistí-li pozemkový úřad, že uzavřená dohoda se netýká zemědělské nemovitosti, žádost o její schválení zamítne. V takovém případě se postupuje podle § 9 odst. 3.
(5) Není-li dohoda o vydání zemědělské nemovitosti uzavřena v souladu se zákonem, pozemkový úřad ji neschválí. Dnem nabytí právní moci rozhodnutí o neschválení dohody je zahájeno řízení o vydání zemědělské nemovitosti, které vede pozemkový úřad a jehož účastníky jsou oprávněná osoba a povinná osoba.
(6) Nedojde-li mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou k uzavření dohody o vydání zemědělské nemovitosti, může oprávněná osoba do 6 měsíců po uplynutí lhůty podle odstavce 2 požádat pozemkový úřad, aby o vydání zemědělské nemovitosti rozhodl. Účastníky řízení jsou oprávněná osoba a povinná osoba. Zjistí-li pozemkový úřad, že se nejedná o zemědělskou nemovitost, návrh oprávněné osoby na vydání nemovité věci zamítne; v takovém případě se postupuje podle § 9 odst. 4.
(7) Rozhodnutí podle odstavce 5 nebo 6 vydá pozemkový úřad ve lhůtě 6 měsíců; jde-li o zvlášť složitý případ, pozemkový úřad vydá rozhodnutí ve lhůtě 12 měsíců.
(8) Proti rozhodnutí pozemkového úřadu podle odstavců 4, 5 a 6 se nelze odvolat; proti takovému rozhodnutí lze podat žalobu podle části páté občanského soudního řádu.
(9) Dohodu podle odstavce 3 spolu s rozhodnutím pozemkového úřadu o jejím schválení nebo rozhodnutí o vydání zemědělské nemovitosti podle odstavce 5 nebo 6 předloží pozemkový úřad do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí příslušnému katastrálnímu úřadu k záznamu vlastnického práva nebo jiných práv do katastru nemovitostí[10]).
§ 9
Vydání jiné věci než zemědělské nemovitosti
(1) Oprávněná osoba písemně vyzve povinnou osobu k vydání věci do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jinak její nárok na vydání věci zanikne. Ve výzvě k vydání věci oprávněná osoba označí věc a uvede právní důvod nároku na vydání věci podle tohoto zákona; k určení věci postačí, je-li označena podle stavu v době, kdy se stala předmětem majetkové křivdy. Dále oprávněná osoba
a) připojí listinu nebo uvede skutečnost osvědčující některý z důvodů podle § 5; tato skutečnost se má za prokázanou, není-li prokázán opak,
b) připojí listinu nebo uvede skutečnost osvědčující některou z podmínek podle § 6 písm. a) nebo b), jedná-li se o oprávněnou osobu uvedenou v § 3 písm. c), d) nebo e),
c) připojí listinu prokazující právní nástupnictví nebo právní nástupnictví jinak osvědčí, uplatňuje-li nárok na vydání věci, která se stala předmětem majetkové křivdy v době, kdy ji vlastnil právní předchůdce oprávněné osoby.
Výzvu, která byla doručena povinné osobě, lze doplňovat o další důvody, skutečnosti a listiny osvědčující uplatněný nárok; uplatněný nárok nelze takovým doplňováním rozšiřovat.
(2) Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou písemnou dohodu o vydání věci do 3 měsíců ode dne doručení výzvy, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 10).
(3) Vlastnické právo k nemovité věci evidované v katastru nemovitostí nabývá oprávněná osoba na základě dohody o vydání věci vkladem do katastru nemovitostí podle jiného právního předpisu10).
(4) Nedojde-li k uzavření dohody o vydání věci podle odstavce 2 nebo podle § 10, může se oprávněná osoba obrátit ve lhůtě 3 let na soud s návrhem, aby nahradil chybějící projev vůle, jinak její nárok zanikne. Lhůta pro uplatnění nároku u soudu počíná běžet marným uplynutím lhůty 3 měsíců stanovené v odstavci 2 nebo v § 10.
Společná ustanovení o vydávání věcí
§ 10
(1) Pokud oprávněná osoba vyzve podle § 8 nebo 9 k vydání zemědělské nemovitosti nebo jiné věci než zemědělské nemovitosti osobu uvedenou v § 4 písm. a), b) nebo c), která není oprávněna hospodařit s majetkem státu, který je předmětem výzvy, nebo není oprávněna vykonávat správu tohoto majetku (dále jen „nepříslušná osoba“), a nepříslušné osobě je z dokladů, které má k dispozici, nebo z katastru nemovitostí povinná osoba známa, zašle nepříslušná osoba výzvu povinné osobě do 15 pracovních dnů ode dne, kdy jí byla oprávněnou osobou doručena.
(1) Není-li nepříslušné osobě na základě údajů podle odstavce 1 povinná osoba známa, požádá do 15 pracovních dnů ode dne doručení výzvy příslušný katastrální úřad o zjištění údajů o právních vztazích k zemědělské nemovitosti nebo k jiné nemovité věci než zemědělské nemovitosti. Katastrální úřad do 3 měsíců ode dne, kdy mu byla žádost nepříslušné osoby doručena, zjistí požadované údaje a podle potřeby vyhotoví identifikaci parcel nebo dokument, z něhož bude zřejmé, do které ze stávajících parcel příslušná nemovitost nebo její část zasahuje (dále jen „doklady“), a tyto doklady zašle nepříslušné osobě.
(2) Na základě dokladů, které nepříslušná osoba obdrží podle odstavce 2,
a) zjistí, že je povinnou osobou, nebo
b) postoupí výzvu spolu s doklady do 15 pracovních dnů ode dne, kdy jí byly doklady doručeny, povinné osobě, anebo
c) postoupí výzvu spolu s doklady do 15 pracovních dnů ode dne, kdy jí byly doklady doručeny,
1. příslušnému pozemkovému úřadu, pokud z dokladů vyplývá, že vlastníkem zemědělské nemovitosti je stát, ale povinnou osobu nelze zjistit, nebo povinná osoba zanikla, nebo
2. Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových[11]), pokud z dokladů vyplývá, že vlastníkem jiné nemovité věci než zemědělské nemovitosti je stát, ale povinnou osobu nelze zjistit, nebo povinná osoba zanikla.
(3) V případě podle odstavce 3 písm. c) bodu 1 se postoupení výzvy považuje za návrh na zahájení řízení a pozemkový úřad rozhodne o vydání zemědělské nemovitosti (§ 8 odst. 6). V případě podle odstavce 3 písm. c) bodu 2 se Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových do 1 měsíce ode dne, kdy mu byla výzva spolu s doklady doručena, nemovité věci ujme podle jiného právního předpisu a za podmínek stanovených tímto zákonem uzavře s oprávněnou osobou dohodu o vydání věci.
(4) Pro běh lhůt platí, že v případě
a) podle odstavce 1 byl nárok na vydání zemědělské nemovitosti nebo jiné věci než zemědělské nemovitosti v rozsahu nárokovaném ve výzvě uplatněn ve stanovené lhůtě,
b) podle odstavce 3 písm. a) počne lhůta pro uzavření dohody podle § 8 odst. 2 nebo podle § 9 odst. 2 běžet dnem doručení dokladů povinné osobě,
c) podle odstavce 3 písm. b) počne lhůta pro uzavření dohody podle § 8 odst. 2 nebo podle § 9 odst. 2 běžet dnem doručení výzvy spolu s doklady povinné osobě,
d) podle odstavce 3 písm. c) bodu 2 lhůta pro uzavření dohody o vydání věci podle § 9 odst. 2 počne běžet dnem následujícím po dni, v němž se Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových jiné nemovité věci než zemědělské nemovitosti ujal podle jiného právního předpisu.
(5) Nepříslušná osoba nebo orgán, který úkony uvedené v odstavcích 1 až 5 činí, o nich písemně a ve lhůtách, které jsou pro tyto úkony stanoveny, vyrozumí oprávněnou osobu. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových vyrozumí oprávněnou osobu písemně rovněž o počátku běhu lhůty podle § 9 odst. 2, a to do 15 pracovních dnů ode dne, kdy se věci ujal.
(6) Je-li podle údajů získaných z katastru nemovitostí vlastníkem věci jiná osoba než stát, nebo podle těchto údajů nelze vlastníka věci zjistit, vyrozumí o tom nepříslušná osoba bez zbytečného odkladu písemně oprávněnou osobu a zároveň jí výzvu vrátí. Oprávněná osoba může v tomto případě uplatnit nárok na vydání věci u soudu, a to ve lhůtě 3 let ode dne, kdy jí bylo doručeno písemné vyrozumění od nepříslušné osoby podle věty první, jinak její nárok zanikne. Není-li jako vlastník zemědělské nemovitosti v katastru nemovitostí zapsána žádná osoba, je žalovaným Pozemkový fond České republiky; není-li jako vlastník jiné nemovité věci než zemědělské nemovitosti zapsána žádná osoba, je žalovanou Česká republika, za kterou před soudem vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových11).
(7) Je-li předmětem výzvy věc movitá a nepříslušné osobě není známa povinná osoba, ani jí není známo, kde se věc nachází, vyrozumí o tom do 15 pracovních dnů ode dne doručení výzvy písemně oprávněnou osobu a zároveň jí výzvu vrátí. Odstavec 7 věta druhá a část věty třetí za středníkem se použijí obdobně.
§ 11
Vypořádání práv a povinností váznoucích na věci
(1) Nedohodne-li se oprávněná osoba s povinnou osobou písemně jinak, věc se vydá oprávněné osobě ve stavu, v němž se nalézala ke dni doručení výzvy k vydání věci povinné osobě, s jejími součástmi a příslušenstvím, které bylo v původním majetku církví a náboženských společností, nebo které zastoupilo jeho funkci anebo je nezbytné k řádnému užívání věci v souladu s jejím účelem. Povinná osoba nemůže vůči oprávněné osobě uplatňovat jiné nároky související s vydávanou věcí, než které stanoví tento zákon. Oprávněná osoba, které byla věc vydána, nemůže vůči povinné osobě uplatňovat jiné nároky související s vydávanou věcí, než které stanoví tento zákon.
(1) Vázne-li na vydávané věci zástavní právo, okamžikem jejího vydání toto právo zaniká.
(2) Uzavřela-li povinná osoba přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona smlouvu o užívání věci nebo smlouvu o právu odpovídajícímu věcnému břemeni patřícímu určité osobě za nápadně nevýhodných podmínek, může oprávněná osoba takovou smlouvu vypovědět ve lhůtě 1 roku ode dne vydání věci, a to v 6 měsíční výpovědní lhůtě, nebude-li mezi oprávněnou osobou a uživatelem nebo mezi oprávněnou osobou a osobou oprávněnou z věcného břemene písemně dohodnuto jinak. Věcná břemena a práva odpovídající věcným břemenům spojená s vlastnictvím určité nemovité věci zůstávají vydáním věci nedotčena.
§ 12
Omezení převodu věcí, které byly předmětem majetkové křivdy
(1) Věci tvořící původní majetek církví a náboženských společností, které jsou v majetku státu, nelze po dobu 18 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona převést do vlastnictví jiné osoby, přenechat jiné osobě k užívání, ani zatížit právem jiné osoby. Po uplynutí lhůty podle věty první nelze z majetku státu převést do vlastnictví jiné osoby, přenechat jiné osobě k užívání, ani zatížit právem jiné osoby, věci tvořící původní majetek církví a náboženských společností, na jejichž vydání byl uplatněn nárok podle tohoto zákona, avšak k vydání věci nedošlo, a to do dne, kdy
a) marně uplyne lhůta pro uplatnění nároku u soudu, nebo
b) uplyne lhůta 2 měsíců po nabytí právní moci rozhodnutí soudu o nároku, byl-li nárok u soudu uplatněn a nebylo-li podáno dovolání; bylo-li podáno dovolání, lhůta se prodlužuje do rozhodnutí dovolacího soudu, kterým se podanému dovolání nevyhoví.
Právní úkony učiněné v rozporu s tímto ustanovením jsou neplatné.
(1) Povinnost vydat věci podle tohoto zákona není dotčena platností právních předpisů zakazujících převádět původní majetek církví a náboženských společností[12]).
(2) Ode dne doručení výzvy k vydání movité věci do vydání movité věci nesmí povinná osoba movitou věc přemístit na jiné místo, než kde se nachází ke dni doručení výzvy, s výjimkou umístění ve svých prostorách nebo u vhodného schovatele na základě písemné smlouvy. Nevydá-li povinná osoba movitou věc na základě výzvy, omezení přemístit tuto věc podle věty první trvá do dne, kdy
a) marně uplyne lhůta pro uplatnění nároku u soudu, nebo
b) uplyne lhůta 2 měsíců po nabytí právní moci rozhodnutí soudu o nároku, byl-li nárok u soudu uplatněn a nebylo-li podáno dovolání; bylo-li podáno dovolání, lhůta se prodlužuje do rozhodnutí dovolacího soudu, kterým se podanému dovolání nevyhoví.
Oprávněná osoba má nárok na náhradu škody, kterou jí povinná osoba způsobí porušením této povinnosti.
§ 13
Nové uspořádání pozemků a úhrada nákladů s tím spojených
(1) K dělení nebo scelení pozemku za účelem jeho vydání není třeba vydání územního rozhodnutí ani jiného opatření stavebního úřadu.
(1) Nezbytné náklady spojené s oceněním věcí, identifikací věcí, identifikací parcel, vyhotovením dokladů podle § 10 odst. 2, vytyčením a zaměřením pozemků a vypracováním geometrického plánu hradí stát, a to v případě zemědělských nemovitostí prostřednictvím pozemkových úřadů a v ostatních případech prostřednictvím povinných osob.
Hlava III
Finanční vypořádání mezi státem a dotčenými církvemi a náboženskými společnostmi
§ 14
Finanční náhrada
(1) Každá z registrovaných církví a náboženských společností uvedených v odstavci 2 (dále jen „dotčené církve a náboženské společnosti“), která neodmítne uzavřít s Českou republikou smlouvu o vypořádání podle § 15, obdrží paušální finanční náhradu (dále jen „finanční náhrada“).
(2) Jednotlivé dotčené církve a náboženské společnosti obdrží od státu finanční náhradu v celkové výši 60 násobku pravidelné roční splátky; roční splátka finanční náhrady v pevně stanovené výši činí:
a)
Apoštolská církev
64 902 023 Kč,
b)
Bratrská jednota baptistů
14 000 000 Kč,
c)
Církev adventistů sedmého dne
32 000 000 Kč,
d)
Církev bratrská
46 759 508 Kč,
e)
Církev československá husitská
189 563 661 Kč,
f)
Církev řeckokatolická
18 366 662 Kč,
g)
Církev římskokatolická
3 550 000 000 Kč,
h)
Českobratrská církev evangelická
139 261 022 Kč,
i)
Evangelická církev augsburského vyznání v České republice
7 281 114 Kč,
j)
Evangelická církev metodistická
22 587 695 Kč,
k)
Federace židovských obcí v České republice
16 715 806 Kč,
l)
Jednota bratrská
36 969 290 Kč,
m)
Luterská evangelická církev a. v. v České republice
6 993 690 Kč,
n)
Náboženská společnost českých unitářů
2 211 855 Kč,
o)
Pravoslavná církev v českých zemích
70 442 428 Kč,
p)
Slezská církev evangelická augsburského vyznání
40 187 921 Kč,
r)
Starokatolická církev v České republice
16 757 325 Kč.
(1) Splátka finanční náhrady se vyplácí vždy nejpozději do 31. prosince kalendářního roku, za který je určena.
(2) První splátka se vyplatí za kalendářní rok, ve kterém dojde k uzavření smlouvy o vypořádání podle § 15.
(3) Finanční náhrada není předmětem daně, poplatku ani jiné podobné platby.
§ 15
Smlouva o vypořádání
(1) O výplatě finanční náhrady podle § 14 uzavře stát s každou dotčenou církví a náboženskou společností smlouvu o vypořádání. Ohledně vyplacení finanční náhrady má Česká republika postavení dlužníka a dotčená církev a náboženská společnost postavení věřitele. Na smlouvu o vypořádání podle tohoto zákona se použijí ustanovení občanského zákoníku, s výjimkou ustanovení o neplatnosti a odporovatelnosti právních úkonů, ustanovení o změně v osobě dlužníka nebo věřitele, nejde-li o právní nástupnictví, a dále s výjimkou ustanovení o zániku závazku bez uspokojení věřitele, zejména ustanovení o odstoupení od smlouvy, ustanovení o výpovědi a ustanovení o nemožnosti plnění. Proti pohledávce na finanční náhradu nebo splátce finanční náhrady není přípustné započtení, ani výkon rozhodnutí nebo exekuce.
(1) Vedle náležitostí podle § 14 a odstavce 1 je součástí smlouvy o vypořádání
a) výslovné ujednání o tom, že uzavřením smlouvy o vypořádání jsou veškeré nároky dotčené církve a náboženské společnosti za nevydaný majetek, jež se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, vypořádány s tím, že vydávání věcí podle tohoto zákona není tímto ujednáním dotčeno,
b) výše každoročně vyplácené finanční náhrady a ujednání o tom, že tato náhrada bude vyplácena po dobu 60 let,
c) ujednání o tom, že závazek vyplatit finanční náhradu nemůže bez dohody smluvních stran zaniknout jinak než splněním,
d) závazek státu, že bude, s přihlédnutím k § 15 odst. 6 větě třetí, § 16 odst. 1 větě druhé a § 26, vyplácet příspěvek na podporu dotčené církve a náboženské společnosti, uvedený v § 16,
e) ujednání o tom, že účel této smlouvy se řídí tímto zákonem ve znění platném ke dni uzavření smlouvy.
(2) Za Českou republiku uzavírá smlouvu o vypořádání s každou dotčenou církví a náboženskou společností vláda.
(3) Za dotčenou církev a náboženskou společnost uzavírá smlouvu o vypořádání statutární orgán. V případě, že ze základního dokumentu dotčené církve a náboženské společnosti vyplývá omezení statutárního orgánu církve a náboženské společnosti k majetkovým dispozicím, je k podpisu smlouvy zapotřebí předchozí zmocnění k tomu oprávněným orgánem církve a náboženské společnosti.
(4) Návrh smlouvy o vypořádání doručí Ministerstvo kultury každé z dotčených církví a náboženských společností do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
(5) Smlouva o vypořádání mezi Českou republikou a dotčenou církví a náboženskou společností se uzavře do 9 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Uzavřenou smlouvu o vypořádání vyhlásí Ministerstvo kultury sdělením ve Sbírce zákonů do 2 měsíců ode dne jejího uzavření. Ministerstvo kultury dále sdělením ve Sbírce zákonů vyhlásí skutečnost, že byly uzavřeny smlouvy o vypořádání představující alespoň 85 % celkové nominální hodnoty součtu jednotlivých ročních splátek finančních náhrad určených všem dotčeným církvím a náboženským společnostem podle § 14 odst. 2, a to do 2 měsíců ode dne, kdy tato skutečnost nastala.
(6) Nebude-li smlouva o vypořádání uzavřena ve lhůtě podle odstavce 6 z důvodu na straně státu, dotčená církev a náboženská společnost se může obrátit na soud s návrhem, aby nahradil chybějící projev vůle.
Hlava IV
Přechodné ustanovení
§ 16
(1) Po dobu 20 let ode dne nabytí účinnosti tohoto ustanovení (dále jen „přechodné období“) stát vyplácí registrovaným církvím a náboženským společnostem financovaným ke dni nabytí účinnosti tohoto ustanovení na základě zvláštního práva podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto ustanovení, příspěvek na podporu jejich činnosti (dále jen „příspěvek“). V prvním roce přechodného období výše příspěvku odpovídá částce poskytnuté registrované církvi a náboženské společnosti na základě zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, ve znění pozdějších předpisů, v posledním kalendářním roce přede dnem nabytí účinnosti tohoto ustanovení. Příspěvek se vyplácí na kalendářní rok, a to vždy nejpozději do 31. ledna kalendářního roku, na který je určen. Výše příspěvku se každoročně snižuje o částku odpovídající 5 % částky vyplacené v prvním roce přechodného období.
(2) Příspěvek není předmětem daně, poplatku ani jiné podobné platby.
Hlava V
Závěrečná a zrušovací ustanovení
§ 17
Závěrečná ustanovení
(1) Oprávněná osoba může podat soudu žalobu o určení vlastnického práva státu z důvodu, že věc z původního majetku církví a náboženských společností byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona převedena nebo přešla z majetku státu do vlastnictví jiných osob v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, nebo v rozporu s ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona; lhůta pro uplatnění výzvy k vydání věci počne běžet dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo určeno vlastnické právo státu.
(1) Pokud do dne nabytí účinnosti tohoto zákona nedošlo na základě aktů orgánů veřejné moci z rozhodného období ke zrušení evidence vlastnického práva v katastru nemovitostí svědčící právnické osobě uvedené v § 3, platí, že tato právnická osoba je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona vlastníkem nemovité věci evidované v jejím vlastnictví.
(2) Oprávněná osoba domáhající se svého nároku podle tohoto zákona u soudu je osvobozena od soudních poplatků[13]).
(3) Při aplikaci tohoto zákona musí být šetřen jeho účel, kterým je zmírnění majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v rozhodném období. Orgány veřejné moci poskytnou oprávněným osobám součinnost zejména tím, že jim bez zbytečného odkladu bezplatně poskytnou výpisy a opisy z evidence, a jiné podklady, které mohou přispět k objasnění jejich nároků.
(4) Je-li to třeba k prověření nároku oprávněné osoby, poskytne příslušný katastrální úřad oprávněné osobě, povinné osobě nebo nepříslušné osobě bezplatně příslušné údaje z katastru nemovitostí a v případě potřeby vyhotoví identifikaci parcel nebo jiný dokument, z něhož bude vyplývat, do které z dnešních parcel nemovitá věc, která je předmětem nároku, nebo její část zasahuje.
(5) Jménem oprávněné osoby uvedené v § 3 písm. a), d) a e), pokud neuplatnila nárok sama, může nárok na vydání věci uplatnit jí přímo nadřízená právnická osoba, popřípadě církev a náboženská společnost, která tuto osobu zřídila nebo založila, nebo jíž byla tato osoba součástí.
(6) Vydání movitých věcí podle tohoto zákona nebrání, jestliže povinná osoba movitou věc neeviduje jako samostatnou věc nebo jako majetek podle zákona o účetnictví, nýbrž ve zvláštních evidencích podle jiných právních předpisů[14]).
(7) S nemovitou věcí vydávanou podle tohoto zákona se vydají rovněž movité věci z původního majetku církví a náboženských společností, které jsou v majetku státu a s nemovitou věcí funkčně souvisely anebo souvisejí.
(8) S nemovitou věcí vydávanou podle tohoto zákona se vydají rovněž majetková práva a jiné majetkové hodnoty z původního majetku církví a náboženských společností, které jsou v majetku státu a s vydávanou nemovitou věcí souvisely anebo souvisejí.
(9) Tímto zákonem není dotčeno právo oprávněných osob na soudní a jinou právní ochranu proti komukoli, kdo drží původní majetek církví a náboženských společností.
(10) Práva a povinnosti zakladatele Náboženské matice vykonává ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona Církev římskokatolická.
§ 18
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se:
1. Zákon č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem.
2. Zákon č. 16/1990 Sb., kterým se mění zákon č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem.
3. Zákon č. 522/1992 Sb., kterým se mění zákon č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, ve znění zákona č. 16/1990 Sb.
4. Nařízení vlády č. 36/1971 Sb., kterým se zrušují některá ustanovení vládních nařízení upravujících hospodářské zabezpečení církví a náboženských společností státem.
5. Nařízení vlády č. 566/2006 Sb., o úhradě osobních požitků duchovních církví a náboženských společností.
[1] ) Zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.
[2] ) Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů.
[3] ) § 1 zákona č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona č. 75/1976 Sb.
[4] ) § 2 zákona č. 61/1977 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů.
[5] ) § 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.
[6] ) § 54 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 501/2001, zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 476/2002 Sb. a zákona č. 88/2003 Sb.
[7] ) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 68/2007 Sb.
[8] ) § 30 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky.
[9] ) § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 186/2006 Sb.
[10] ) Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů.
[11] ) § 11 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 202/2002 Sb.
[12] ) § 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby.
§ 29 zákona č. 229/1991 Sb.
[13] ) § 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
[14] ) Například zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
|