|
Najnowsze:  Wydarzenia kulturalne
Rozgłośnie radiowe
Telewizja
Internet
|
 Powrót
 Petr Kukal: Tajemství Panské zahrady  czwartek, 22 maja 2008, 12:38
Dodał: Jan Lipšanský (honajz)
Proto příjemně překvapí právě tato útlá knížka, která na nějakých 80 stránkách předkládá prosté příběhy kluka ze základní školy, který neumí dělat velká ramena, který neříká vole vole i během nádechu a výdechu a který prostě má obyčejné klukovské problémy a netají se s nimi.
Martina hned v úvodní povídce poznáme jako citlivého chlapce, jenž má rád zákoutí zahrady brandýského zámku, zeleň a přírodu, avšak nedokáže se postavit starším chlapcům, co zde na něho číhají a šikanují ho – tu mu vezmou jídlo, jindy peníze, Martin je navíc musí uctivě zdravit a ponižovat se.
Až jednoho dne se dozví legendu o fextovi. Zde si dovolím malou odbočku – fext je staročeské slovo, pocházející z německého fest, a označující zvláštní druh plivníka, zmrzlíka či nezmara, který měl dvě kůže a tudíž byl prakticky nezranitelný. Tradovalo se, že je i nesmrtelný, protože díky tomu může vždy znovu vklouznout do svého těla. Samozřejmě o fextech vzniklo množství legend a v novodobé literatuře několik sci-fi povídek i románů, ale nikdy nebyl využit tak, jako v této knize.
Místní fext totiž již měl dost krve a násilí a nyní lidem pomáhá. Stačí ho latinsky zavolat uprostřed zahrady a přijde na pomoc. Bez efektů, bez fanfár, jako starší, shrbený muž, který přesto ví, kde přesně je potřeba nějaká podpora.
A tak nejenom, že pomůže Martinovi zbavit se strachu ze starších kluků, ale v dalších povídkách dodá sebevědomí spolužáku Petrovi, jemuž dělá problém skok přes kozu, umravní zlého řidiče autobusu, pomůže pejskovi zbavit se zlého pána, jenž psa špatně vychoval, pomůže vietnamské holčičce, z níž si mnozí našinci utahují...
Přitom jednotlivé příběhy nejsou podány nějak stroze mravokárně, bez varovně vztyčeného prstu, ale leckdy i s jemným, lehkým vtipem, někdy i nadhledem, schopností mírné mystiky u popisu fexta a jeho konání. Veškeré situace však nejsou přízračně tajuplné s nádechem sci-fi, vycházejí totiž z běžných situací, jež se dějí kolem nás dnes a denně, a o nichž přemýšlíme, dotýkají se nás a rádi bychom je napravili.
Vždyť kolikrát i my, dospělí, potkáme někoho, kdo se chová jako buran, kdo nezná zásady slušného chování a otravuje vzduch i lidi kolem sebe. A chtěli bychom to hned teď nějak vyřešit, nějakým způsobem toho dotyčného naučit etiketě a dát mu možnost podívat se na sebe očima druhých, aby se mohl nad sebou zamyslet.
Tato knížka tedy nabízí nejen onu možnost zamyslet se nad druhými, ale i nad sebou, přičemž postava fexta nemusí tak nutně znamenat postavičku z legend, ale třeba naše nepokřivené sebevědomí, naši schopnost sebereflexe, jež jsou potřeba tříbit již od mládí.
Jan Lipšanský
|
