|
Najnowsze:  Społeczeństwo
Wiara
Dziecko
Młodzież
Małżonkowie
Rodzice
Seniorzy
Codzienność
Duchowni
Kultura i sztuka
|
 Powrót
 Důkazy existence Boha  niedziela, 20 lutego 2005, 11:59
Dodał: Jakub Sowiński (Jakub)
 | Sv. Augustin
|
Mezi prvními filozofy je nutno uvést Pythagora, který tvrdil, že tělo je vězením duše. Náboženské pocity nebyly cizí ani Platonovi. Avšak největší význam získal Aristoteles, který se jako první zabýval dokazováním Boha. Aristotelův Bůh je cílem a hybnou silou světa, který je věčný.
Pozdější, už raně křesťanští filozofové přivolávali tvrzení, která neměla většího vědeckého významu nebylo dokonce byla odmítána samotnou církví. Teprve sv. Augustin měl větší vliv na křesťanskou filozofii. Tvrdil, že ke štěstí je nutné poznat sebe a Boha, zdroj veškerého poznání a bytí. Dychtění po Bohu je častí lidské přirozenosti. Tvrdil také, že Bůh je poznatelný jen skrze zjevení (osvícení).
Zvláštní rozvoj přinesla středověká scholastika. Její otec, sv. Anselm tvrdil:
- existující dobro předpokládá existenci dokonalého dobra. Je jím Bůh.
- každá bytost je relativně dokonalá i kráčí ke svrchované dokonalosti. Taková je jen jedna – Bůh.
- jestliže máme pojem „dokonalost“, znamená to, že existuje v našich myšlenkách. Ale: existuje jen v myšlenkách nebo také ve skutečnosti? Nejdokonalejší bytost nemůže existovat jen v myšlenkách, protože neexistuje-li, není ve skutečnosti dokonalá. Je to důkaz ontologický – je nám vlastní přirozené vědomí o Bohu.
Sv. Bonaventura tvrdil: Bůh je nejvíce přítomný (praenetissimus) v myšlenkách a proto Jeho existence nepotřebuje důkazu.
Nejznámější důkazy vytvořil na základě filozofie Aristotela sv. Tomáš Akvinský. Je jich pět a jmenují se Tomášovy cesty:
- (ex motu) z existence pohybu vyplývá existence prvního podnětu (příčiny) pohybu. Je jasné, že všechno, co se pohybuje, má svého hybatele. Avšak v řadě „hybatelů“ nelze jít do nekonečna. Kdyby nebylo první hybné síly, nebylo by druhé a dalších. Pohyb by nebyl. Existuje tedy první, nahýbající se hybná síla, která uvedla svět do pohybu. Je jí Bůh.
- (ex ratione eausae efficientis) z nesamobytnosti světa vyplývá existence bytosti samobytné, která je příčinou světa.
- (ex possibli et necessario) z nahodilosti věcí se vyvozuje, že existuje bytost nutná. To, co existuje, nemůže vzniknout samo skrze sebe. Musí tedy existovat nutná bytost, jejíž existence vyplývá z její podstaty. Tato bytost je Bůh, zdroj náhodných bytostí.
- (ex gradibus perfectionis) z faktu, že existují bytosti o různé dokonalosti se vyvozuje, že existuje bytost nejdokonalejší – Bůh.
- (ex gubernatione rerum) z obecné promyšlenosti přírody se vyvozuje, že existuje bytost svrchovaná, vládnoucí přírodě a působící úmyslně.
Bůh je samobytný a jako takový nemá příčiny; neexistuje nic, co by mohlo být příčinou Jeho změny. Je neměnný; je věčný; bez počátku a konce, neboť to jsou změny; je bytostí jednoduchou, nesložitou.
Důkazy sv. Tomáše jsou akceptované církví, ale křesťanští myslitelé je často podrobovali kritice.
René Descartes je novověký filozof, pro kterého je Bůh zřejmostí. Důvodem je mu to, že o Bohu přemýšlíme. Kdyby Bůh neexistoval, neexistovalo by ani jeho jméno a tento pojem by nebyl součástí naší mysli.
Další filozof, Pascal se nezabýval otázkou existence Boha, ale jen tím, jak tuto existenci člověk akceptuje a co z ní vyplývá. Tzv. „Pascalův předpoklad“ vypočítává, jaký zisk přinese Boha uznat nebo neuznat. Jestliže někdo předpokládá existenci Boha, riskuje jen jeden dočasný krátký život a může získat věčné šťastné žití (je-li tento předpoklad správný). Neuzná-li Boha riskuje, že po krátkém šťastném životu bude nešťastný navěky.
Nakonec si však musíme uvědomit, že nemůžeme věřit v důkazy, ale v Boha. Není důležité, co nás k víře přesvědčuje, ale spíše jakým způsobem k nám On sám promlouvá (vlastní zkušenosti, osobní setkání s Ním anebo vlastní rozum). Jde jen o to, abychom v Něho věřili a s Ním žili.
|
